Vila na vlnách – RezidenceOnline.cz

Východní část rezidence manželů Fennellových působí masivním a bytelným dojmem.

Bohatě prosklené plochy jsou situovány západním směrem k řece Willamette. Přítomní hosté tak mohou z terasy sledovat úchvatnou sluneční scenérii.

Stavba má protáhlý obdélníkový charakter a je situována v řadě dalších staveb podél řeky. Jehličnany lemují společné parkoviště, nacházející se pár metrů od budovy.

Pro střešní krytinu byly zvoleny měděné pláty, jejichž úlohou je prodloužit trvanlivost celé stavby.

Robert Harvey Oshatz byl i tvůrcem interiéru. V pozadí je zřetelné schodiště do zvýšeného patra, pod kterým se nachází domácí bar.

Mezi materiálem, který Oshatz nejčastěji volil pro vnitřní prostory, je především kůže. Originálně je pojatý i krb v levé části společenské místnosti.

| Podlahy jsou zhotoveny z červeného dřeva brazilské třešně, ta má kontrastovat s bílým provedením stěn, imitujícím iluzi plachet.

Průhled domu nám přibližuje jeho umístění na hladině řeky – Oshatz volil příčné dřevěné piloty.

1. a 2. společenská místnost spojená s jídelnou; 3. kuchyň; 4. vinný sklípek; 5. pracovna; 6. pokoj pro hosty; 7. terasa „paluba“; 8. koupelna; 9. přístavek ; 10. ložnice; 11. vstupní prostor; 12. šatna; 13. prádelna; 14. sprcha; 15. odpadová trubka; 16. sezení; 17. výhled.

Ložnice majitelů rezidence působí velice střídmým dojmem, ale i ona je vzdušnou a velkoryse otevřenou prostorou.

V interiéru najdeme i další materiály, jako sklo a kovové profily. Podlaha je nejčastěji zhotovena z kostek přírodní žuly.

Je to imitace kmenu stromu? Nebo snad objekt vzdáleně připomínající kapku? Je to asociace s leteckým křídlem? Nemá smysl dumat nad tím, co rezidence pana Randyho Fennella připomíná. Důležité je, že ač do její stavby nijak nezasahoval, je s ní plně spokojen.

Robert Harvey Oshatz si za více než tři desítky let udělal jméno jako architekt tvořící atypické stavby s důrazem na nekonvenční materiál a ekologické cítění. Nedrží se žádných běžných tvarů, jeho stavby jsou originální a často i nepochopené.

Tedy do té doby, než se stanete jejich majiteli. A pokud budete Robertovi bezmezně věřit, můžete se dočkat překvapení – a záleží jen na vás, jak se s ním vyrovnáte.

Manželský pár Fennellových chtěl původně nově získaný pozemek na řece Willamette v těsné blízkosti Portlandu (stát Kreton) přebudovat na přístav s majestátní lodí, dokud se do celé věci nevložil Oshatz.

Dva roky zpracovával návrh nekonvenční rezidence, další dva roky rostla s ohledem na chráněnou památkovou oblast, do níž byla situována. V únoru 2006 byla slavnostně předána a dodnes se vedou spory, co má vlastně tento příbytek představovat.

Nejčastěji je rezidence spojována s řekou, na jejíž hladině se pohupuje, mluví se o vlnách ve všech podobách, k nimž se Oshatz snažil celý dům připodobnit.

Není to však jenom vizuální podoba, má to i prakticky charakter, aby stavba mohla lépe odolávat častým nárazovým větrům.

S ohledem na Oshatzovu pověst nikoho nepřekvapí, jaký zvolil materiál – výhradně je jím dřevo, jmenovitě Douglasova borovice v kombinaci s brazilskou třešní. Nešetří se však ani skleněnými deskami, které dodávají stavbě odlehčenost a vzdušnost.

Přitom nejde o nijak malý „domeček“, stavba pojatá jako víkendová vila zabírá 150 m3 půdorysné plochy. Jediný ústupek majitelům udělal Oshatz, jenž navrhl i kompletní interiér, v otázce materiálu pro střešní krytinu.

Byly zvoleny měděné pláty, jejichž trvanlivost má zajistit vyšší odolnost dřevěných materiálů před povětrnostními podmínkami, jejichž nestálostí je oblast Portlandu často postihována.

V přízemí se nachází rozlehlá společenská místnost a domácí pracovna, dále pak menší hostinský pokoj a nezbytné technické zázemí.

Patro co do rozlohy je oproti přízemnímu podlaží asi poloviční a mnohem méně členité, prakticky celé ho zabírá ložnice majitelů plus jejich osobní sociální zázemí. Oshatz v celém domě využíval maximální světlosti, proto zde téměř nenajdeme dělicí příčky. Interiér z větší části tvoří palubky v kombinaci s nosnými trámy.

Oshatz při budování rezidence manželů Fennellových bral v úvahu i jejich původní záměr, proto prakticky ze všech hlavních místností mají jak majitelé, tak hosté ničím nerušený výhled na říční tok.

„Není to loď v pravém slova smyslu, ale když usednu do křesla a zadívám se ven, mám dojem, že vyplouvám z vlastního přístavu, a o to nám šlo. Oshatzovi se povedlo, jak on říká, geniální propojení logiky a emocí,“ hodnotí architektovo dílo Randy Fennell.

Text: Robert Pavelka, Foto: Cameron Neilson

Projekt: Robert Harvey Oshatz, www.oshatz.com