Šestipodlažní novodobý dům je stylizován do gregoriánského stylu se špetkou klasiky. Tři nejnižší podlaží nabízejí kinosál, bazén, pokoje pro obsluhu, společenskou zónu a velkou jídelnu.

Vstupní první podlaží zabírají apartmán s ložnicí manželů, ve zbylých dvou je pět ložnic dětí.

Jaká byla představa budoucích majitelů o jejich novém domě v Kensingtonu? „Ať mu vládne opaliskující bílá, světlounce šedá, krémová, a musí být jedinečný,“ další upřesnění architekt nedostal.

Věděl ovšem, že se jedná o bohatý mezinárodní pár s pěti většinou už dospělými dětmi, rodinu zvyklou na nejvyšší luxus.

Díky „pružnému“ rozpočtu mohl interiérový designér René Dekker se svým týmem bez omezení popustit uzdu své fantazie a překvapit a potěšit rodinu majitele. „Trvalo mi nějaký čas, než jsem přišel na to, kde začít,“ přiznává.

Konec konců měl na hraní 1114 m2 obytné plochy, rozvržené do šesti podlaží. Inspirace jak jej zařídit přišla v momentě, kdy uviděl stříbřité bublinky na tapetě značky Elitis.

Právě ona inspirovala obří skulptury ze skleněného vlákna, umístěné na stěnách místnosti s bazénem, tři ve stříbrné a tři v bílé, které Dekker navrhl jako echo motivu bublin z tapety.

Tón hravého luxusu charakterizuje celý tento dům. Ačkoli barevná paleta je světlá, nenápadná, díky použití množství rozmanitých vrstev a textur nepůsobí jednotvárně, nezajímavě.

Celek navíc oživují pečlivě rozmístěné kousky nábytku, odvážné, někdy bizarní, vždy perfektně provedené: „Našli jsme tolik krásných věcí, které se dokonale hodily do tohoto domu,“ říká Dekker.

Původní autorský návrh interiéru se architektovi vrátil s pochvalou, jedinou připomínkou bylo přání, aby koberce a doplňky v ložnicích, včetně té manželské, byly „o trošičku míň bílé“, aniž by to ovšem narušilo vytyčené celkové pojetí interiéru.

Architektonické řešení prostoru vyžadovalo drobný zásah – naštěstí zde byl meziprostor, který bylo možné přeměnit ve sprchové kouty a šatny. Dům je nově vybudovanou, soudobou verzí klasického londýnského gregoriánského městského sídla.

Přitom všechny místnosti mají velkorysé výšky stropů, narozdíl od starobylých gregoriánských objektů se stropy sníženými. „Prostor je báječný – nemuseli jsme se potýkat s dobovými detaily, žádnými římsami nebo komplikovanými krby,“ libuje si Dekker.

Za nejdokonalejší považuje první podlaží, kde se nacházejí ložnice manželů, jeho a  její koupelna a šatna, všechny přístupné z menšího foyer. Manželská ložnice je považována za nejoriginálnější – je to luxusní třešnička na dortu, ve stříbrné, bílé a skle.

„Snažili jsme se najít vždy ten nejúžasnější akord bílé s využitím vlny, hedvábí, kůže a sametu – jsou odlišné nejen na pohled, ale také na dotek. Mistrovským tahem bylo rozhodnutí obložit vstup do foyer k ložnici perleťovou mozaikou.

Malé třpytivé dlaždičky jsou překvapivě položeny v ,cihlové vazbě´, geniálně skrývají spáry a vytvářejí dojem jednolité, souvislé plochy,“ vysvětluje architekt.

Jejich hedvábný lesk kontrastuje s omítkou a vroubkovaným dřevem originální vysoké komody Semi Semainer v designu Rabiha Hageho, která působí na svém místě velmi efektně. Také stříbřitý povrch nábytku v ložnici (Boffi) vypadá velkolepě.

Majitelé zhodnotili vzhled své ložnice slovy, že si tam připadají jako v nebi…

Další elegantní řešení architektů, vchod zdvojenými dveřmi uprostřed, můžeme vidět v rozměrné společenské zóně (66 m2), která se táhne po celé délce vstupní haly a prostoru schodiště. Na podlahy umístil Dekker tři koberce, které jej vnitřně člení.

Plastický vzor centrálního kruhového je inspirován perleťovým dekorem půlměsíce na jedné z potahových látek doplňků, doplňují jej dva po stranách, navazující na dekor tapet. Dělí zónu na více ženský prostor na straně jedné a mužský na té druhé.

Použitím stejných dekorativních látek a potahů jednotlivých kousků nábytku architekt oba prostory nenásilně propojil. Měkkost kruhů a křivek pak pomáhá vyvážit velký prostor s obdélníkovým půdorysem.

Místnost domácího kina je rodinou také velmi oblíbená, hlavně díky neuvěřitelně pohodlnému sofa Boa (design bratři Fernando a Humberto Campanovi, Edra, 2002) potaženému hustým sametem (velvet).

Měkkost a hebkost  podtrhují bohatě zřasené voálové záclony na postranních stěnách místnosti, a jemně zářící stojací lampy dotvářejí ideální prostředí i pro soukromé večírky.

Od přísné bílo-krémové palety barev v interiéru se Dekker mohl odklonit pouze při zařizování ložnic dětí.

Například pokoj pro nejmladší osvěžuje tyrkys – jak na polstrování lůžka, detailech nábytku, tak na záclonách s krajkovým dezénem velkých květů –, díky němu vytváří na podlaze jím procházející sluneční světlo filigránské vzory…

Procházíme-li domem, jsou to právě takového hravé detaily, které vás příjemně překvapí, osvěží:

hra světla přes záclony, duhové odrazy od křišťálového lustru či lampy, směs textur a jemné ozdoby – jako například závěs v obývacím pokoji, který maskuje přebytečnou sadu dveří, má lem zdobený drobnými křišťálky:

„Jako by někdo vzal diamantový náhrdelník a navlékl jej po celé délce závěsu, dokonale to dokresluje atmosféru,“ libuje si designér. Podobné ruční dozdobení najdeme i na polštářcích a dalších doplňcích v řadě pokojů.

Inspiraci při tvorbě tohoto exkluzivního interiéru hledal, jak přiznává, designér i na internetu – příkladem jsou třpytivé křišťálové koule v jídelně nebo lustry v manželské ložnici (obojí od Rühl Haagmanse, Windfall našel na německých webových stránkách).

Dekker také pro Greenwich Village objevil svéráz a nezaměnitelnou osobitost italského stylového nábytku. Dům tak jiskří vynalézavostí, nápaditostí a tvořivostí, které do něj autor, jak sám přiznává s potěšením, vložil. Na výsledku je to opravdu vidět.

TEXT: Jaromíra Slavíková, FOTO: James Silverman