Přesně dané materiály a barvy pro čtvrť Marbella v Santiagu de Chile donutily architekty pracovat velmi intenzivně. Vytvořili jednoduché, působivé objemy, vlastní jazyk domu umocnili použitím světla a stínů.
Přesně dané materiály a barvy pro čtvrť Marbella v Santiagu de Chile donutily architekty pracovat velmi intenzivně. Vytvořili jednoduché, působivé objemy, vlastní jazyk domu umocnili použitím světla a stínů.
Směrem do uliční zóny rezidence působí nepřístupně. Bílé zdi jsou osazeny malými okny vertikálního charakteru. Soukromí majitelů střeží dřevěné vstupní dveře s plnými křídly.
Na městskou komunikaci navazuje parkoviště z betonových desek oddělených výraznými spárami. Mírné schodiště spojuje parkovací plochu s hlavním vstupem, který je necelý metr pod úrovní komunikace.
Z ulice stavba působí jako evropská funkcionalistická vila. Nenápadný vzhled má spíše odpoutat pozornost od honosného sídla, které se uvnitř ukrývá.
Rozložitá stavba horizontálních linií zabírá téměř celý pozemek. Zastřešená terasa sahá až k jeho hranici. Nízké keře oddělují úzký trávník od rozlehlého golfového hřiště, které působí dojmem nekonečné zahrady.
Hlavní křídlo je dvoupodlažní a z pohledu od severu působí jako široké písmeno S. Přetažená konzolovitá střecha ze železobetonu není opatřena okapem, což umožňuje velmi mírné a teplé podnebí.
Pocit stability vzbuzuje černá kamenná podlaha, která spojuje všechny prostory v přízemí, včetně zastřešené terasy. Stůl a lavice s kamennými deskami působí jako další spojovací prvky s okolní přírodou.
Originální vstup do obytných místností prosvětluje malé atrium. V létě pootevřenými dveřmi proniká do obytných místností jemný zvuk tryskající vody.
Obě křídla rezidence, dvoupatrové i přízemní, jsou směrem na sever opatřena skleněnou fasádou. Zastřešenou terasu lze jednoduchým odsunutím skleněných panelů spojit s obývacím pokojem a vytvořit ideální místo pro setkávání s přáteli.
Zatímco přízemní křídlo je celé určené společenskému životu rodiny, vedlejší dvoupatrové tvoří klidovou zónu. Netradičně umístěná ložnice v přízemí má postel nasměrovanou k výhledům na greeny ohraničené mírnými zelenými kopci.
Jednoduchá fasáda čistých linií inspirovala i výběr nábytku v interiéru. Tmavá ocel nosných konstrukcí, černá kamenná podlaha a dřevěné prvky tvoří perfektní protipól zeleni, ke které je oko neustále přitahováno.
Variabilita prostoru přízemí umožňuje otevřít skleněné stěny jak směrem do atria, tak směrem na otevřenou terasu. Vzniká tak několik variant využití společenského křídla domu.
Vybavení interiéru navrhovali dva architekti s jediným cílem, dodržet silný vizuální jazyk této výjimečné stavby. Zvolili minimalistický nábytek kombinující sofa čalouněné bílou kůží a nízké konferenční stolky a lavice z exotického dřeva.
Jídelna volně navazuje na obývací pokoj. Odděluje ji originální krbové těleso s ocelovým sopouchem zavěšeným pod stropem.
Z obývacího pokoje se přes terasu otevírá pohled na golfové hřiště a částečně na zástavbu luxusní čtvrti Marbella v Santiagu de Chile.
Vstupní prostor prosvětluje skleněná stěna oddělující malé vnitřní atrium. Šumění vody a listí stromu v obřím květináči osvěžuje interiér vily.
Postel s mohutným čelem obloženým exotickým dřevem je nasměrována k výhledům do zeleně. Absenci obrazů na stěnách nahrazuje věčně se měnící přírodní scenérie.
Podlaha i mohutná deska s umyvadly jsou obložené leštěným travertinem. Architekti uplatnili stejný vizuální jazyk jako v ostatních místnostech.
Zelené trávníky golfového hřiště, jezero a zvlněné kopce v pozadí neustále přitahují pohledy z různých míst prosklené rezidence. Její obyvatelé mají pocit, jako kdyby žili v nekonečné oáze.
Až papírově tenký plášť vytváří neobyčejně subtilní vzhled rezidence na okraji Santiaga de Chile. Technologie, využívající především ocel, železobeton a sklo, uplatněná poprvé Miesem van der Rohe na brněnské vile Tugendhat, je stále aktuální.
Jako subtilní papírové origami působí dům s tenkým betonovým pláštěm. Rozkládá se kolem centrálního atria, rámovaného posuvnými skleněnými stěnami, které vnáší světlo do středu domu.
Jednotná podlaha z černých kamenných dlaždic dodává celému prostoru přízemí, tedy dvoru, obývacím místnostem i zastřešené terase, pocit stability.
Když je zapotřebí více místa, všechny venkovní i vnitřní dveře mohou být zasunuty a vytvoří se tak jednotná plocha spojující interiér s exteriérem.
Pokud jsou tyto dveře jenom pootevřené, celý vnitřní prostor naplňuje mírný zvuk tekoucí vody vycházející z vodotrysku v atriu.
Klienti se rádi vzdali zahrady nebo obligátního bazénu, aby maximalizovali půdorys domu v prestižní čtvrti Marbella v Santiagu de Chile. A tak terasa sahá až k hranici parcely s několika málo rostlinami, které ji dělí od golfového hřiště.
Žádné oplocení nenarušuje výhled na greeny a jezero obklopené rákosím na pozadí mírných kopců rýsujících horizont. „Jako kdyby golfové hřiště bylo jejich zahradou,“ říká Catalina Pollak, jedna z autorek projektu.
Skleněné dveře na plnou výšku patra tvoří celou fasádu směřující do přírody a zaručují neobyčejné výhledy. Tato strana má severní orientaci, která na jižní polokouli poskytuje nejlepší světlo.
Pokud se na dům podíváme z předsunuté zastřešené terasy, vypadá jako dvě do sebe propletené ladičky. Jeho čisté linie a ostrý betonový finiš vyvolávající pocit lehkosti a svěžesti.
Konstrukční prvky jsou umístěné uvnitř domu, takže nic neruší jeho obvod rámovaný skleněnou stěnou. Papírově tenká železobetonová střecha není opatřena okapy. Jde o přepych, který je v evropském vlhčím a chladnějším klimatu nemyslitelný.
Na jih obrácená přední část domu je v úplném protikladu téměř neprodyšně uzavřena vysokými bílými zdmi a malými okny, aby minimalizovala expozici na domy v sousedství a zachovala soukromí majitelů.
Co je možná překvapující, design domu byl ovlivněn přísnými pravidly, stejně jako v případě ostatních domů v okolí. Architekti museli zvolit jako základní materiál beton a bílou barvu fasády.
„Omezení v materiálech a barvách nás přinutilo pracovat intenzivněji, abychom vytvořili něco výjimečného. Dali jsme si za cíl vytvořit silné objemy a vlastní jazyk domu umocnit použitím světla a stínů. To byl náš způsob hry s hmotou,“ pokračuje architektka Catalina.
Dva architekti dostali volnost navrhnout vhodný nábytek a tím dodržet silný vizuální jazyk této výjimečné stavby.
Tato jednoduchost a jasnost daná betonem, tmavě pojednanou ocelí, černou kamennou podlahou a finišem z teplého dřeva, poskytuje perfektní protipól zeleni, ke které je oko neustále přitahováno.
Možná to není zámek, ale ve svých širých výhledech a smyslu pro prostor a soukromí má vše, co by moderní majitelé od svého panství mohli žádat.
