Až papírově tenký plášť vytváří neobyčejně subtilní vzhled rezidence na okraji Santiaga de Chile. Technologie, využívající především ocel, železobeton a sklo, uplatněná poprvé Miesem van der Rohe na brněnské vile Tugendhat, je stále aktuální.
Jako subtilní papírové origami působí dům s tenkým betonovým pláštěm. Rozkládá se kolem centrálního atria, rámovaného posuvnými skleněnými stěnami, které vnáší světlo do středu domu. Jednotná podlaha z černých kamenných dlaždic dodává celému prostoru přízemí, tedy dvoru, obývacím místnostem i zastřešené terase, pocit stability.
Pokud jsou tyto dveře jenom pootevřené, celý vnitřní prostor naplňuje mírný zvuk tekoucí vody vycházející z vodotrysku v atriu.
Klienti se rádi vzdali zahrady nebo obligátního bazénu, aby maximalizovali půdorys domu v prestižní čtvrti Marbella v Santiagu de Chile.
Skleněné dveře na plnou výšku patra tvoří celou fasádu směřující do přírody a zaručují neobyčejné výhledy. Tato strana má severní orientaci, která na jižní polokouli poskytuje nejlepší světlo. Pokud se na dům podíváme z předsunuté zastřešené terasy, vypadá jako dvě do sebe propletené ladičky.
Jde o přepych, který je v evropském vlhčím a chladnějším klimatu nemyslitelný.
Na jih obrácená přední část domu je v úplném protikladu téměř neprodyšně uzavřena vysokými bílými zdmi a malými okny, aby minimalizovala expozici na domy v sousedství a zachovala soukromí majitelů.
Co je možná překvapující, design domu byl ovlivněn přísnými pravidly, stejně jako v případě ostatních domů v okolí. Architekti museli zvolit jako základní materiál beton a bílou barvu fasády. „Omezení v materiálech a barvách nás přinutilo pracovat intenzivněji, abychom vytvořili něco výjimečného.
To byl náš způsob hry s hmotou,“ pokračuje architektka Catalina.
Dva architekti dostali volnost navrhnout vhodný nábytek a tím dodržet silný vizuální jazyk této výjimečné stavby. Tato jednoduchost a jasnost daná betonem, tmavě pojednanou ocelí, černou kamennou podlahou a finišem z teplého dřeva, poskytuje perfektní protipól zeleni, ke které je oko neustále přitahováno.
TEXT: ALENA KODLOVÁ, FOTO: JAMES SILVERMAN
