Kouzlo tohoto nevšedního projektu tkví v jednoduchosti.
Základem efektního vyznění sídla, jež je dílem katalánského designéra Javiera Serry, je kombinace tří základních materiálů: leštěného betonu, bílé sádry a zrezivělé oceli.
Manželé si pro svou „rekreační“ domácnost na španělském ostrově Ibiza vybrali jeho jižní část, konkrétně oboru obklopenou olivovníky, pomerančovníky a mandloněmi. Hlavní osou domu jsou dvě stěny ze skládaného přírodního kamene, jež vilu zároveň dělí na denní a noční obytné zóny, na vnitřní a venkovní prostory.
Kompaktní hmota je řešena se vtipem a nadhledem, se smyslem pro celistvost a soulad všech obytných funkcí. „Nemám rád architektonické slepence,“ říká o své tvorbě architekt Serra. A pouštní vila s obývacím pokojem elegantně „utopeným“ v betonovém monolitu mu dává za pravdu.
Ty i při chladnějším počasí alespoň vizuálně propojují interiér s exteriérem.
Schody vůbec hrají v kompaktních dispozicích domu velmi důležitou roli. Spojují nejen všechna podlaží, ale jsou také zdobným funkčním prvkem jejich několikaúrovňových ploch. Nebylo by bez nich ani možné dostat se do jídelny s nepřehlédnutelným červeným lustrem z ručně foukaného skla z Murana.
Rozměrově nenáročné, leč komfortní kuchyni propojené s jídelnou podávacím průzorem dominuje rustikální kamenná zeď, jež je skvělým protipólem k hladké minimalistické kompozici z nerezu v podobě skříněk a supermoderních spotřebičů. Odpočinková zóna včetně hlavní ložnice je situována do horního podlaží.
Vybavená je proskleným sprchovým koutem, přístupným po několika schůdcích, a zapuštěnou vanou.
Jakkoliv se Serrův striktní architektonický rejstřík může zdát zbytečně přísný, výsledný vzhled domu, dokonale ladící s okolní pouštní krajinou a jejími přírodními krásami, ho více než ospravedlňuje.
TEXT: Alena Müllerová. FOTO: James Silverman
