Odpočinek na zahradě bez bazénu? To si milovníci letního realaxu dovedou představit jen těžko. Také není důvod – je totiž z čeho vybírat.

Klasika v podobě železobetonové vany s keramickým obkladem sice dává prostor pro variabilitu co do velikosti, tvaru, hloubky či sklonu dna, ale v současné době už nepatří k tak frekventovaným řešením jako dříve.

Konstrukci bazénu lze sice s menšími nároky na pracnost postavit také z tvarovek nebo tvárnic, mnohem častěji však padne volba na modernější varianty v podobě laminátových, polypropylenových, akrylátových, kompozitních, sklokeramických či kovových materiálů.

Osazují se obvykle vcelku, nebo se skládají z několika objemných prvků, jejich aplikace je rychlá, poměrně snadná, s méně náročnými stavebními zásahy do terénu zahrady. Ovšem jejich tvarosloví a velikost jsou poněkud omezenější. Ke kladům patří jejich stálost a odolnost proti většině chemikálií, používaných na úpravu a dezinfekci vody.

Má-li být bazén maximálně komfortní, musí nabídnout především dostatečně efektní, nejlépe automatickou technologii provozu s minimem péče a údržby (tu ostatně lze svěřit profesionálům). Jde především o ohřev vody a starost o její čistotu.

Sázkou na jistotu jsou řešení s povrchovým sběračem (skimmerem), vodu je nejmodernější ohřívat (nebo přesněji dohřívat) pomocí solárních kolektorů. Své místo v systému má také úprava bazénové vody s pomocí chemických přípravků, což se děje v zázemí, tedy v technologické šachtě. Roste však počet uživatelů, kteří se orientují na bezchlorovou variantu.

Odlišně pracují také takzvané francouzské bazény, které se orientují na princip bezpotrubní filtrace, díky němuž není nutné vodu odvádět mimo vlastní nádrž. K nadstandardnímu vybavení bazénu pak patří masážní zařízení a protiproud, umělé vlny, přepady, trysky, kaskády či vodopády.

Text a produkce: Alena Müllerová, FOTO: archiv firem