Minimalismus versus organické oblouky

Neobvykle řešený projekt domu pracuje s nejmodernějšími technologiemi, které umožňují nejenom jeho oblé, ničím nenarušované linie, ale také velkorysé přesahy horního patra přes přízemí.

Velkými okny v posuvném hliníkovém rámu se přízemí dokořán otevře a propojuje přilehlou terasu s interiérem.

Oslnivě bílá fasáda zjemňuje hmotu budovy. Provedení kompozitním materiálem umožnilo architektovi obložení bez viditelných spojů a spár.

Přesahy horního patra vrhají příjemný stín na terasu v přízemí.

Neodmyslitelný bazén ocení majitelé za slunečných dnů.

Noční osvětlení propůjčuje domu další, hlubší, rozměry.

Detailní pohled na fasádu z corianu.

Pohled od vstupní brány, která chrání soukromí obyvatel domu.

Většina linií tohoto domu včetně terasy a bazénu probíhá v elipse.

Hlavní obytný prostor má dvojnásobnou výšku, světlo je sem přiváděno velkým stropním oknem.

Použité materiály byly vybírány s ohledem na horké podnebí, které v lokalitě panuje.

Všechna velká okna domu poskytují zajímavý výhled.

Od terasy se nabízí atraktivní pohled na sousedící golfové hřiště.

Jedinou dělicí příčkou v kuchyně je nábytková sestava oddělující ji od vstupní haly.

Zcela otevřený obytný prostor v bílé harmonii.

Bílá sedací sestava jakoby byla přímo navržena pro tento obývák. Vedle v příjemném kontrastu vidíme designová křesla Egg Chair navržená Arnem Jacobsenem.

Zajímavě řešené ložnice. Část pevné stěny jde otevřít a přístup na terasu se zdvojnásobí.

Koupelna je obložená bílým mramorem, umyvadlová deska je z Corianu.

V jedné z koupelen nechybí ani sauna pro dokonalý relax.

Každá z ložnic má svou vlastní terasu.

Všudy přítomné bílé plochy jsou skutečně oslňující, zároveň ale dům pocitově ochlazují.

Také z druhé ložnice v patře je přístup na vrchní část převisu, který stíní spodní terasu.

Jemné křivky a fasáda téměř beze spár. Tak trochu netradiční středomořská architektura kombinuje moderní materiály a nechává světlo volně plynout vně i uvnitř.

Pozemek s výhledem na golfové hřiště se nachází na dohled španělské Valencie. Na něm vyrostl originální Balint House, dům, který dokazuje, že nejoriginálnější návrhy mohou vzniknout i z konfrontací s překážkami a úředními rozhodnutími.

V tomto případě, byla problémem obecní vyhláška, která omezuje výstavbu nových domů v lokalitě a jednoznačně ukládá některé podmínky, například sklon střechy. S tímto omezením se ostatně potýkají i stavebníci na našich stavebních úřadech.

Snaha vyhovět zákonu i přáním investorů, rodině se dvěma malými dětmi, dala vzniknout originálnímu domu s klenutou střechou, jejíž stoupání je dostatečně příkré na to, aby pod ní mohly být umístěné ložnice, ale přitom pozvolné, takže působí měkce a přirozeně.

Architekt přidal ještě oblý tvar půdorysu, maximální otevření a oslnivě bílou fasádu. Postavil tak tradiční středomořský dům s moderním nábojem.

Výsledná symetrická eliptická konstrukce s hlubokými konzolami stínícími terasy nabízí výhled ze dvou stran do sousedství a z čelní strany na terasu s bazénem a golfové greeny. Dokonalé řešení perfektně vyladěného celku, kde nic nelze ubrat ani přidat.

Přesahy na obou koncích elipsy stíní nejenom terasy, ale také velké prosklené vstupy do hlavního obytného prostoru a poskytují balkony ložnicím.

Přízemní obývací prostory jsou zcela otevřené a postrádají vnitřní dělicí příčky – ze všech stran nabízejí výhled. Architekt Silvestre definuje různé obytné zóny uspořádané kolem haly s centrálním schodištěm.

Světlá výška vytváří pocit vnitřní hloubky a vertikální uvolnění v jinak éterickém prostoru. Schodiště jakoby stoupalo k obdélníkovému světlíku otevírajícímu nejvyšší bod střechy.

Kouřově zbarvené sklo lemující zábradlí je zde v kontrastu ke všudypřítomné bílé barvě.

Sluneční světlo pronikající světlíkem do interiéru vytváří brilantní stíny a posouvá obdélník světla přes dřevěnou podlahu, zatímco skleněné zábradlí odráží třpytivé odlesky venkovních výhledů.

Kuchyň od haly odděluje téměř až do stropu vysoká skříňková sestava. Její přímé linie jsou v kontrastu s oblou stěnou. Doplňují je některé designové a klasické kusy nábytku, jako například Egg Chair Arna Jacobsena.

Otevřená dispozice interiéru přiznává inspiraci řešením obytných prostor, jak je navrhoval designérský mág Mies van der Rohe. Silvestre navíc přidává vlastní vertikální tah, patrný například u schodiště.

Snaha o odlehčení hmoty je vidět při pohledu zvenčí. Celé patro velkoryse překrývá přízemní část.

Podlaha je řešená formou vysokopevnostních železobetonových panelů, tím architekt dosáhl lehkosti několikametrového přesahu bez nutnosti používat vnější podpěrné sloupy. Ty nosné jsou ukryté v obvodových stěnách.

Aby fasáda nerušila celkový koncept, Silvestre zvažoval několik variant povrchové úpravy vnějších oblých stěn a střechy – štuk, keramické dlaždice nebo kámen.

Nakonec se rozhodl pro moderní kompozitní materiál, většinou používaný v kuchyních pro pracovní desky a dřezy – corian. Jeho fyzikální vlastnosti jsou optimální také pro užití na fasády domů, nehledě na schopnost bezešvého napojení panelů.

Materiál byl namontován přímo na hliníkovém pomocném rámu a panely byly ve výrobě zakřiveny v potřebném poloměru.

Majitelé jsou s výsledkem nesmírně spokojeni a také jejich hosté pochvalně komentují odvážné a neotřelé řešení. Jeden z nich přirovnal dům k luxusní jachtě pohupující se na vlnách Středozemního moře.

TEXT: Jana Špatzová, FOTO: Diego Opazo

ARCHITEKTONICKÝ PROJEKT: Fran Silvestre Arquitectos, www.fransilvestrenavarro.com