Nejsou modrá, nepotřebují chemii, čistí se jednou za sezonu a relaxovat u nich můžete celoročně.
Řeč je o zahradních jezírkách, jejichž první prototypy se začaly objevovat u našich rakouských a německých sousedů před více než čtvrt stoletím. V zahraničí se stala trendem a jejich obliba stále roste i u nás. Přírodních vodních prvků je v našich zahradách vidět stále více.
Prvním krokem by mělo být rozhodnutí, jestli je důležitější flóra a fauna, nebo samotná architektura zahradního jezírka. Zda chceme chovat ryby, vytvořit okrasné jezírko nebo toužíme po přírodním biotopu určeném ke koupání. Vždy ale půjde o řadu parametrů, jež se liší podle typu a velikosti konstrukce, hloubky a v neposlední řadě využití vodní plochy.
Koupací a zahradní jezírka mohou fungovat rovněž v systému přirozených procesů. Každá voda (kromě destilované) obsahuje živiny potřebné pro bujný růst řas. Pokud je živin příliš, voda se zakalí a pokryje ji hustý řasový koberec. Řešením je vzít si na pomoc vodní a pobřežní rostliny, jež část živin z vody využijí pro svůj vlastní růst.
Konkrétním příkladem je přírodní rybník či jezero, které mají vyvážený poměr čisté vodní plochy a regenerační zóny, což je mělčina zarostlá vodními a bahenními rostlinami. Na stejném principu může téměř bezúdržbově fungovat jakýkoli zahradní biotop.
Koupací jezírko se musí skládat ze dvou hlavních částí – plavací, hluboké alespoň dva metry, a takzvané regenerační zóny – mělké, zarostlé vegetací, s pozvolným svahem maximálně do čtyřiceti centimetrů. Tato koupací jezírka ovšem potřebují plochu minimálně 50 m², běžné velikosti koupacích biotopů se pak pohybují od 80 m² a více.
I přesto, jak to zní jednoduše, vytvořit přirozené jezero je velmi složitou a finančně náročnou záležitostí. Je tedy na rozhodnutí každého jednotlivce, jestli zvolí zcela přírodní postup, nebo půjde cestou moderních a osvědčených technologií.
TEXT: Markéta Vobroučková, FOTO: archiv firem