Svět rekonstruovaných nemovitostí, pohybující se od skladovacích kontejnerů po domy na stromech, zahrnuje i všechno mezi tím. Kreativní lidé si vždycky najdou způsob, jak proměnit v bydlení téměř jakýkoliv objekt. Santiago a Bonnie Suarezovi takto úspěšně reinkarnovali novoanglický kostel z devatenáctého století.

Bydlení v bývalých církevních objektech láká svou romantičností a určitou mystikou stále víc milovníků historických staveb, kteří na nich oceňují rovněž impozantní stropy, vysoká okna a originalitu původních architektonických prvků.

I když se úpravy kdysi sakrálních, nyní odsvěcených staveb objevují v současné době už i u nás, mnohem častější jsou tyto realizace k vidění zejména za hranicemi, typicky například v Nizozemsku, Anglii či v Austrálii.

Do slova a do písmene to platí o někdejším útočišti farníků baptistického sboru, postaveném v roce 1852 v Greenwichi v Connecticutu. Půl druhého století poté ho na přání nových vlastníků přetvořila architektonická firma Grey Organschi v moderní charismatický domov s obytnou plochou 225 čtverečních metrů.

Manželé Suarezovi jsou tak trochu dobrodruzi – poté, co jim synové vyrostli a odstěhovali se, stal se pro ně ranč, kde dosud žili, příliš velkým. Rozhodli se tedy popustit uzdu fantazii a vyhovět své dávné touze po moderním loftovém bydlení tak, aniž by se museli odstěhovat příliš daleko, ale zároveň byli obklopeni zelení.

Vše do sebe zapadlo ve chvíli, kdy našli a koupili odsvěcený kostel, přestože zpočátku neměli tušení, jak si s ním poradit. I proto Santiago s realizací příliš nespěchal – strávil celý rok procházením portfolií architektů, dokonce oslovil i věhlasnou Zahu Hadid, pro niž se však zakázka ukázala jako příliš malá.

Když pak ještě viděli, jak si firma poradila s proměnou hasičské zbrojnice na kavárnu a přestavbou baru s hudebním studiem na byt, bylo rozhodnuto.

„Měli jsme štěstí, že naši klienti mají otevřenou mysl,“ říká Lisa Grayová, jejíž přístup nespočívá v otrocké rekonstrukci, ale především v záchraně toho, co je původní a skvělé.

Kostel, v jehož zdech byly nebeské hlasy baptistického sboru dávno přehlušeny pozemskými harmoniemi Crosbyho, Stillse a Nashe & Younga, už navíc kdysi prošel amatérskou renovací v nahodilém kutilském hippie stylu, takže najít způsob, jak by ikonická forma stavby mohla komunikovat s její současnou obytnou funkcí, bylo pro tvůrce přinejmenším zajímavou výzvou. „Design interiéru měl fungovat jako protipól k velmi jednoduché a důstojné historické budově,“ vysvětluje Lisa.

V souladu se svými estetickými zásadami se architekti zaměřili na cíl maximálně zachovat vnější půvab bývalého kostela, s výjimkou nových vstupních dveří a velkého prosklení nad nimi. Vnitřní prostor pak transformovali v kompaktní prostředí se dvěma ložnicemi a stejným počtem koupelen, a to při dodržení velkoryse otevřeného půdorysu.

Ve zhruba jedné třetině multifunkční společenské zóny, zaujímající celou plochu spodního podlaží, vnikla v místě někdejšího chóru galerie s klidovým zázemím, definovaná nepřehlédnutelnou konstrukcí z březového dřeva téměř futuristických zaoblených tvarů. Pod takto sníženým stropem je ukrytá komfortní kuchyň.

Samotné vybavení bytu, dýchajícího historickou, nikoli však nezbytně sakrální atmosférou, je modernisticky nadčasové. Čistě bílá výmalba dává vyniknout velkoleposti původního prostoru a zdůrazňuje, jak vysoké impozantní stropy ve skutečnosti jsou. Stěny navíc odrážejí sluneční světlo, přiváděné dovnitř dvěma téměř pětimetrovými okny.

TEXT: Alena Müllerová, Foto: Douglas Elliman Realty