Proměna kostela ve stylový domov

Romantický kostel si i po renovaci zachoval svůj půvab v téměř nezměněné podobě. Výraznější zásahy do původní podoby představují vstupní dveře ze dřeva bílého cedru, inspirované jedním obdivovaným sushi barem v Japonsku, a velké moderní okno nad nimi.

Obrazy, sochy a fotografie jsou po domě rozmístěny nenuceně, ale promyšleně. Krbová římsa se ukázala jak optimální pro Warholovu koláž, papírovou sochu, skleněnou plastiku od Silvia Vigliatua a talíř s motivem od Picassa.

Pod galerií je umístěna ryze moderní kuchyně, vybavená špičkovými spotřebiči, která je pro Bonnie, profesionální kuchařku, až posvátným prostorem. S láskou tu chystá zejména nedělní rodinné večeře, kdy manžele navštěvují dospělí synové.

Centrem kuchyně je jídelní ostrůvek s vrchní deskou z přírodního mramoru, k dispozici je i pojízdný barový stolek. Z obou stran pak prostor oddělují a zdobí protilehlé panely s vitráží s kruhovým motivem z ručně foukaného barevného skla.

Jakousi kotvou otevřené multifunkční zóny je posezení v bytelných klubovkách, čalouněných kůží. Vzhledem k různorodosti dalších nábytkových modelů odlišných stylů lze hovořit o citlivě koncipovaném eklektickém interiéru.

Na protilehlé straně elegantního černého krbu, na místě bývalého kostelního chóru, se jakoby ve vzduchu vznáší zaoblené těleso s konstrukcí z březového dřeva. Ukrývá se v něm klidová zóna s hygienickým zázemím.

Významným výrazovým prvkem, přispívajícím k rovnováze interiéru, je určitě přírodní dřevo. Bylo použito nejen na vestavbu horní galerie s klidovou a hygienickou zónou, ale také k obkladu podlah a stěny nad krbem.

Multifunkčnímu otevřenému prostoru s impozantní výškou dominuje především efektní lustr z muránského skla, centrovaný nad konferenčním stolkem. Jak Suarezovi chtěli, stala se společenská zóna místem, kde členové rodiny mohou existovat individuálně, a přitom být stále spolu.

I prostor bočního dřevěného schodiště, spojujícího dolní podlaží s klidovou galerií, se stal vhodným pro instalaci artefaktů. V tomto případě Suarezovi sáhli po reprodukci diptychu Marilyn z dílny pop-artového umělce Andyho Warhola.

Koupelna je sice poměrně úzká, přesto se do ní díky efektivnímu využití prostoru vešel nejen moderní walk-in sprchový kout se stěnami obloženými mramorem, ale také vana. Prostředí stejně jako v ostatním interiéru protepluje dřevodekor.

Menší otevřená ložnice, určená pro příležitostné přespání, je hned za perforovanou zástěnou, těsně sousedící se schodišťovým zábradlím. Podlaha v klidové zóně je z medově zabarveného dřeva.

Na druhé straně rekonstruovaného kůru je hlavní ložnice s postelí ve stylu art deco. Pokoj otevřený do přiznané stropní konstrukce s čelní stěnou obloženou panely z tvrdého dřeva nabízí díky velkému modernímu oknu výhled do zeleně.

Netradiční jídelní stůl má horní desku s povrchovou úpravou gesso (šeps). Jde o malířskou techniku, která podkladu dodá vlastnosti, zajišťující dlouhodobou trvanlivost malby. Barvy díky tomu k podkladu lépe přilnou.

Zádveří, oddělené od navazující společenské zóny zakřivenou stěnou, funguje jako svého druhu galerie. Jedním z nepřehlédnutelných artefaktů jsou určitě nápadité strukturované vstupní dveře z bílého cedru.

Svět rekonstruovaných nemovitostí, pohybující se od skladovacích kontejnerů po domy na stromech, zahrnuje i všechno mezi tím. Kreativní lidé si vždycky najdou způsob, jak proměnit v bydlení téměř jakýkoliv objekt.

Santiago a Bonnie Suarezovi takto úspěšně reinkarnovali novoanglický kostel z devatenáctého století.

Bydlení v bývalých církevních objektech láká svou romantičností a určitou mystikou stále víc milovníků historických staveb, kteří na nich oceňují rovněž impozantní stropy, vysoká okna a originalitu původních architektonických prvků.

I když se úpravy kdysi sakrálních, nyní odsvěcených staveb objevují v současné době už i u nás, mnohem častější jsou tyto realizace k vidění zejména za hranicemi, typicky například v Nizozemsku, Anglii či v Austrálii.

Přestože jde obvykle o poměrně nákladnou investici, odměnou za ni je vznik naprosto unikátního obytného prostoru s klenbami, mohutnými kamennými stěnami, věžičkami a vitrážemi.

Do slova a do písmene to platí o někdejším útočišti farníků baptistického sboru, postaveném v roce 1852 v Greenwichi v Connecticutu.

Půl druhého století poté ho na přání nových vlastníků přetvořila architektonická firma Grey Organschi v moderní charismatický domov s obytnou plochou 225 čtverečních metrů.

Manželé Suarezovi jsou tak trochu dobrodruzi – poté, co jim synové vyrostli a odstěhovali se, stal se pro ně ranč, kde dosud žili, příliš velkým.

Rozhodli se tedy popustit uzdu fantazii a vyhovět své dávné touze po moderním loftovém bydlení tak, aniž by se museli odstěhovat příliš daleko, ale zároveň byli obklopeni zelení.

Vše do sebe zapadlo ve chvíli, kdy našli a koupili odsvěcený kostel, přestože zpočátku neměli tušení, jak si s ním poradit.

I proto Santiago s realizací příliš nespěchal – strávil celý rok procházením portfolií architektů, dokonce oslovil i věhlasnou Zahu Hadid, pro niž se však zakázka ukázala jako příliš malá.

Nakonec se mu podařilo najít na internetu manželský tvůrčí tým Alana Organschiho a Lisu Grayovou. Jejich adaptace kanceláře v průmyslové budově v New Havenu byla ztělesněním představ Suarezových o možnostech přestavby.

Když pak ještě viděli, jak si firma poradila s proměnou hasičské zbrojnice na kavárnu a přestavbou baru s hudebním studiem na byt, bylo rozhodnuto.

„Měli jsme štěstí, že naši klienti mají otevřenou mysl,“ říká Lisa Grayová, jejíž přístup nespočívá v otrocké rekonstrukci, ale především v záchraně toho, co je původní a skvělé.

Kostel, v jehož zdech byly nebeské hlasy baptistického sboru dávno přehlušeny pozemskými harmoniemi Crosbyho, Stillse a Nashe &

Younga, už navíc kdysi prošel amatérskou renovací v nahodilém kutilském hippie stylu, takže najít způsob, jak by ikonická forma stavby mohla komunikovat s její současnou obytnou funkcí, bylo pro tvůrce přinejmenším zajímavou výzvou.

„Design interiéru měl fungovat jako protipól k velmi jednoduché a důstojné historické budově,“ vysvětluje Lisa.

V souladu se svými estetickými zásadami se architekti zaměřili na cíl maximálně zachovat vnější půvab bývalého kostela, s výjimkou nových vstupních dveří a velkého prosklení nad nimi.

Vnitřní prostor pak transformovali v kompaktní prostředí se dvěma ložnicemi a stejným počtem koupelen, a to při dodržení velkoryse otevřeného půdorysu.

Ve zhruba jedné třetině multifunkční společenské zóny, zaujímající celou plochu spodního podlaží, vnikla v místě někdejšího chóru galerie s klidovým zázemím, definovaná nepřehlédnutelnou konstrukcí z březového dřeva téměř futuristických zaoblených tvarů.

Pod takto sníženým stropem je ukrytá komfortní kuchyň. Samotné vybavení bytu, dýchajícího historickou, nikoli však nezbytně sakrální atmosférou, je modernisticky nadčasové.

Čistě bílá výmalba dává vyniknout velkoleposti původního prostoru a zdůrazňuje, jak vysoké impozantní stropy ve skutečnosti jsou. Stěny navíc odrážejí sluneční světlo, přiváděné dovnitř dvěma téměř pětimetrovými okny.

Chlad někdejšího kostelního prostoru se podařilo eliminovat značným podílem dřeva, jež bylo kromě už zmíněné galerie použito rovněž na podlahy, obklady některých stěn a část nábytku.

TEXT: Alena Müllerová, Foto: Douglas Elliman Realty