Ceny energií obecně stále stoupají, proto se nejen soukromí investoři, ale i developeři cíleně zaměřují na energeticky úsporné bydlení. Současně s tím akcentují také kvalitní a zdravé vnitřní prostředí domů – čistý vzduch, stálé klima, optimální teplo a vlhkost.
Jasnou odpovědí na tyto trendy jsou domy s pasivním, nulovým, nebo dokonce aktivním standardem. Ostatně, výstavba energeticky úsporných objektů bude od roku 2020 (pro veřejné stavby už od 2018) povinná.
Na dosažení pasivního standardu se podílí řada faktorů: vedle volby pozemku, adekvátního tvaru domu a jeho celkového rozvržení jde také o způsob větrání nebo vhodný tepelný zdroj.
Podle norem jsou za pasivní považovány budovy s roční měrnou potřebou tepla na vytápění nepřesahující 15 kWh/(m2a), kterou lze saturovat bez obvyklé otopné soustavy, pouze se systémem nuceného větrání.
V jeho rámci probíhá účinné zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu (rekuperace), součástí systému je také malé zařízení pro dohřev vzduchu v období velmi nízkých venkovních teplot.
Celkové množství primární energie spojené s provozem budovy (vytápění, ohřev teplé užitkové vody a elektrické energie pro spotřebiče) nemá u těchto budov překračovat hodnotu 120 kWh/(m2a).
Vedle systémů větrání s rekuperací tepla je pasivní standard obytných staveb podmíněn také aplikací tepelně izolačních materiálů s vynikajícími parametry a velmi těsnou stavební konstrukcí, jíž odpovídají například i použitá okna.
Pasivní dům však není svázán s žádnou konkrétní technologií nebo podobou, lze ho postavit z cihel i betonových tvárnic, stejně jako z dřevěných komponentů či s pomocí ztraceného bednění. Objekt může být jedno i vícepatrový, jeho vzhled i vnitřní vybavení jsou variabilní. Ideálním realizovatelným tvarem je kvádr delší stranou obrácený k jihu.
Text a produkce: Alena Müllerová, Foto: archiv firem