Historie tvorby nábytku, sedaček, sedadel, křesel a židlí trvá už od antiky a stále se vyvíjí. Ovlivňují ji nejen módní vlny a trendy, ale i změny ve funkčnosti a požadavcích uživatelů na komfort. A samozřejmě tvorba designových návrhářů.
Od středověké konstrukční i materiálové jednoduchosti – převažovalo dřevo – se úroveň výroby sedacího nábytku pozvedla, ale stále byl drahý a výjimečný. Jeho výrazný rozvoj proběhl v podstatě až v renesanci, a to zejména díky Italům. Velká éra čalouněného nábytku pak začala na konci 16.století. Další pokrok přinesly do polstrování pružiny.
Vynález připisovaný vídeňskému mistru Juniglovi se ve 30. letech minulého století rozšířil do celé Evropy i Severní Ameriky.
Některé židle a křesílka měly zcela přesné určení – například modely vybavené pultíkem na odložení knihy pro čtení, s přidaným dalekohledem pro vyznavače astronomie, kuřácké křeslo se zase poznalo podle zásobníku na tabák a stojánku pro dýmku… Návrhy křesel už tehdy často pocházely z ateliérů věhlasných umělců a architektů, z nichž k nejznámějším patřili Thomas Chippendale, George Hepplewhite a Thomas Sheraton.
Po nich následovali další tvůrci zvučných jmen, například Michael Thonet, Charles Rennie Mackintosh nebo le Corbusier. Dvacáté století přineslo do tvorby nábytku nejen nové designové nápady, ale i materiály, vstřícné ke zpracování do nových tvarů a forem, včetně moderních sedacích vaků.
V sedacím nábytku totiž lidé stráví podstatnou část (až polovinu) dne, a to nejen při práci, ale také při zábavě a odpočinku.
Text: Alena Müllerová, Foto: archiv firem