Jako skulptura ze železobetonu působí plážová vila na břehu Atlantiku. Její dispozice i vybavení jsou jako stvořené pro odpočinek v kontaktu s vodním živlem.
Rezidence stojí jenom několik metrů od břehu Atlantiku. Spolu s domem pro hosty ji rámuje svěží atrium s bazénem. Jižní otevřenou část uzavírá hradba tvořená tropickou zelení. Dominantu stavby tvoří lichoběžníková hmota prvního patra nesená sloupy. Působí lehce a zároveň vznešeně, jako by se vznášela nad terénem.
Přilehlá zvlněná železobetonová stěna umocňuje skulpturální charakter stavby, její modrá barva připomíná vzduté mořské vlny. Propojení stavby s okolní přírodou, ve které převažují písečné duny porostlé vysokou trávou, řešil architekt Carl Abbott originálním způsobem. Využil kouzlo pohledového betonu.
Technický, dokonale tvárný materiál v sobě nese otisk dřevěných fošen se zřetelnou kresbou přírodního materiálu. Beton je často považován za nudný a chladný povrch bez výrazu. Proč ale stavby realizované touto technologií neztrácejí na půvabu? Pohledový beton je ve skutečnosti jedním z nejzajímavějších materiálů pro interiér i exteriér.
Jeho povrch je vyrobený monolitickou nebo prefabrikovanou technologií. Zůstává trvale nezakrytý a tvoří samotný výraz, tvář stavby. Pohledový beton je speciálně upravený povrch jako součást architektonického a výtvarného záměru.
V zahraniční literatuře se pro povrchový beton používá více významů, jako například fair-face concrete, architectural concrete z angličtiny, v němčině sichtbeton a ve francouzštině betón brut. Terminologie není ještě zcela ustálená v žádné z těchto zemí. Beton se dá různými způsoby zpracovávat a tak vytvářet zajímavý povrch fasády.
Kabát domu je totiž to první, na co se oko pozorovatele zaměří. Stojí tedy za to se na jeho texturu lépe podívat. V kombinaci s jinými materiály, jako je v případě vily na pláži dřevo či sklo, se beton nezdá chladný, působí příjemně. Další atribut, který architekt beze zbytku zúročil, je výhled na oceán.
Nejkrásnější je z apartmánu majitele, který se nachází v části prvního patra, nesené sloupy. V této výšce má člověk pocit, jako by plul na lodi rozvlněným Atlantikem.
Tento jedinečný zážitek umocňuje železobetonová stěna, která zvenčí i zevnitř připomíná zvlněnou mořskou hladinu. Křídlo souběžné s pláží částečně nesené sloupy umožňuje průhledy na moře z atria i z domu pro hosty.
Nikdo v areálu rezidence není ochuzen o stálý vizuální kontakt s vodním živlem. Ve velkorysé společenské hale otevřené na výšku dvou podlaží využil architekt železobeton. Uplatnil jeho téměř neomezené tvarové možnosti a syrovou krásu. Dvouramenné schodiště s konzolovitou podestou působí v otevřeném interiéru jako obří plastika.
Zaoblené zábradlí a kruhové sloupy v kontrastu s pravoúhlou geometrií stavby vnášejí do prostoru dynamický pocit. Prosklená stěna souběžná s pláží nechává dovnitř prostoupit okolní přírodu, která se odráží v pokojové zeleni umístěné v obřích květináčích.
Všechny prostory dýchají volností a vzdušností. Při tvorbě soustavy venkovních teras a schodišť pracoval architekt s minimalistickými prostředky.
I v těchto partiích využívá drsnou krásu železobetonu doplněnou technicistním ocelovým zábradlím. Atrium svým stylem připomíná zenovou zahradu a její suché (oblázkové) moře, které přiléhá ke komfortnímu bazénu s římským schodištěm. Relaxační plocha z exotického dřeva vnáší do minimalistického dvora zateplený pocit.
O to více z celé stavby vyzařuje maximální pokora a úcta k přírodě, která ji obklopuje.
Text: Alena Kodlová, foto: Steven Brooke photo