Divoká, nespoutaná zeleň zahrady tvoří rámec víkendové rezidence, která v sobě mísí znaky původní zástavby a plážové architektury. Určujícím prvkem jsou zakryté terasy, které obepínají téměř celý dům.
Architektonický koncept plážové rezidence v sobě spojuje prvky obydlí prvních osadníků Nového světa, evropské vlivy i brazilskou schopnost radovat se ze života. Zámožní klienti si přáli víkendový dům, který by byl útulný a působil bezstarostně. Pokud možno, aby měl atmosféru brazilského plážového města Buzios, místa, kam lze uniknout tempu a ruchu metropole.
Nazvali ho Refugio do Gatao, což znamená v překladu z portugalštiny útočiště velké kočky. Je to pocta Brazílii, kde se narodila manželka klienta a kde rodina tráví část roku.
Ačkoliv plážová sídla mívají zpravidla intimní, velmi upravený vzhled, majitel si přál zachovat stávající zarostlý pozemek, pouze umocnit jeho svérázný divoký charakter. Rozlehlou parcelu protíná veřejná cesta, což si vyžádalo zvláštní cit pro sjednocení charakteru pozemku.
Zároveň vzniklo příjemné prostředí pro cyklisty a běžce, kteří se po komunikaci pohybují. Tím, jak se zahrada otevírá směrem k Atlantiku, se její design téměř nepostřehnutelně prolíná s přírodním dunovým systémem. Sousední nemovitosti jsou stíněné hustou vegetací, takže jsou téměř neviditelné a neruší přirozený ráz prostředí.
Zahradní architekt Raymond Jungles navrhl minimální plochy trávníku a kapesní pláže, které se stávají ústředními prvky pozemku. Vila je postavená na přirozené vyvýšenině, proto autor stavební části Richard Skinner zpevnil svažující se terén elegantními travertinovými opěrnými zídkami a jednotlivé výškové úrovně propojil schodišti.
Již od vstupní branky se návštěvník ponoří do barev, vůní a zvuků subtropického prostředí. Osvěžení sem vnáší šumění vody v kašně, tvořené třemi mramorovými koryty umístěnými těsně u fasády domu.Dům je z velké části obklopen krytými terasami, které umocňují jeho víkendový charakter.
Z hlavní terasy se vstupuje do proskleného prostoru, nazvaného churrasqueira (tradiční brazilská grilovací místnost). Jde o místo, kde se interiér protíná s exteriérem, o společenské centrum rezidence.
Architektura je ve stylu Florida cracker, který je ovlivněný klimatem místa a vychází z výstavby prvních osadníků. Typické jsou pro něj zvýšená podlaha přízemí nad terénem, dřevěný rám konstrukce se zděnými či dřevěnými výplněmi a bohatství krytých teras, které dům chrání před ostrým sluncem a povětrností. Charakteristická je také sedlová střecha.
Dům pro hosty, který je umístěn blíže k pláži, nenápadně odráží architekturu rezidence s typickým sloupovím v čele. Poskytuje zázemí nejenom hostům, ale také jejich motorovým miláčkům. Téměř celý se doslova ztrácí ve vrostlé subtropické zeleni, takže neruší přirozený, divoký ráz zahrady.
Zvenčí spíše nenápadná rezidence okouzlí příchozího vzdušným interiérem, který je spojený s nedalekou pláží nesčetnými výhledy z francouzských oken. Harmonie přírodních tónů subtropické zahrady vstupuje dovnitř a spojuje exteriér s interiérem. Dominantní je společenská místnost, otevřená do krovu sedlové střechy.
Přiznané trámy, které suplují štíhlé lepené vazníky, dodávají podhledu strukturální vzhled. Světlé přírodní dřevo umocňuje světlost a vzdušnost prostoru. Oproti tomu tmavé rámy oken a přiznané dřevěné sloupy, tvoří se světlým stropem zajímavý kontrast přírodních materiálů.
Příchozí si může pomyslet, že architektovi při navrhování zněla v uších světoznámá píseň Ebony and Ivory. K svěžímu pocitu přispívá také podlaha z leštěného vápence smetanové barvy a pohodlný sedací nábytek s bílým polstrováním. Doplňky, polštáře a drobné plastiky, jsou v barvách zahrady – v béžové, zelené a hnědé.
Otevřená dispozice přízemí v sobě spojuje několik funkcí, vedle několika odpočinkových koutů také jídelnu a kuchyni, oddělenou barovým ostrůvkem.
Chlad nerezové oceli vestavěných kuchyňských předmětů vyrovnává leštěná vápencová pracovní plocha a podhled ze světlého dřeva. Symetrická kytice růží na barové desce dodává sofistikovanému prostředí kuchyně jemný dotek krásy. Interiér není přetížen doplňky, jakoby architekt nechtěl odvádět pozornost od výhledů na atlantické pobřeží.
Zdůrazňují tak spojení domu s okolní přírodou a rozvlněnou mořskou hladinou.
Text: Alena Kodlová, foto: Steven Brooke photo