Rezidence v peruánské metropoli Lima je plná protikladů. Industriální vzhled přiznané ocelové konstrukce zatepluje množství přírodního dřeva, prostory uvnitř a venku jsou jen těžko k rozeznání, skleněný plášť tvoří mezi nimi téměř neviditelnou hranici.
Lima patří k nejkrásnějším a zároveň nejbizarnějším místům na Zemi. Dva přírodní fenomény, Tichý oceán a velehory Andy, si zde doslova podávají ruce.
Spojuje v sobě krásu staveb z období koloniální nadvlády Španělů s luxusem moderních čtvrtí Magdalena del Mar, Miraflores a San Isidro s budovami velvyslanectví a vilami místní smetánky.
Kontrastní pestrobarevné slumy, kde žije většina obyvatel Limy, šplhají po úpatí And, které tvoří panorama peruánské metropole.
Projekt, který nás zaujal, byl realizován v luxusní čtvrti Miraflores. Jde o vzdušnou rezidenci, navrženou pro úspěšný mladý pár se třemi dětmi.
Architekti ze studia Domenack Arquitectos vycházeli z jeho zadání, aby konstrukce domu rámovala výhledy do okolní přírody a také na drobnou architekturu na zahradě.
V tomto smyslu hrají transparentní prvky významnou roli, pomáhají prolnout vnitřní a vnější plochy rezidence.
Vila v minimalistickém stylu nadchne sofistikovaným řešením. Její dispozici rozložili architekti do dvou nadzemních podlaží. Společenský prostor v přízemí ohraničený skleněným pláštěm je otevřený do výšky stropu 1. patra.
Tvoří ho různé prostory, které jsou propojeny a zároveň jsou prolnuty se zahradami venku, aby bylo dosaženo univerzálních ploch, jak si přáli klienti.
A naopak, ložnice si zachovávají intimitu v umístění i ve výhledech, nasměrovaných na soukromé prostory patia a bazénu.
Pultová střecha, jejíž sklon sleduje mírně svažitý terén, vzbuzuje dojem, jako kdyby plula v prostoru. Stává se dominantním architektonickým prvkem, který spojuje design a kompozici domu. Nese ji skelet tvořený přiznanými ocelovými sloupy a vazníky.
Přetažená střecha zároveň překlenuje otevřené patium, které odpočinkovou zónu a jídelnu prodlužuje směrem do zahrady.
Na patium navazuje vstupní hala, které dominuje otevřené jednoramenné schodiště vedoucí na galerii v patře, odtud jsou přístupné ložnice rodičů a dětské pokoje.
Syrovost přiznaných ocelových sloupů a vodorovných nosníků vyrovnává množství dřeva zlatohnědé barvy použité na stropě a podlaze.
Šedé sametové čalounění sedací soupravy je sladěné s odstínem ocelové konstrukce, barevný akord doplňují bílé a červené tóny, uplatněné na polštářích. Odpočinkovou část odděluje od jídelny solitérní krbové těleso opatřené bílou štukovou omítkou. Drobné plastiky rozbíjejí poněkud strohý loftový vzhled rezidence.
Ložnici majitelů doplňuje prostorná koupelna. Posuvné skleněné stěny vytvářejí variabilní prostředí, jejich odsunutím lze tyto prostory propojit v jeden celek.
Komfortní terasa s proskleným zábradlím, vybudovaná na střeše patia, prodlužuje prostor ložnice směrem do zahrady. Ikonická lehátka LC 4 od Le Corbusiera vypovídají o designové vytříbenosti vybavení celé vily.
Text: Alena Kodlová, Foto: Domenack Arquitectos, Juan Solano