Jemné křivky a fasáda téměř beze spár. Tak trochu netradiční středomořská architektura kombinuje moderní materiály a nechává světlo volně plynout vně i uvnitř.

Pozemek s výhledem na golfové hřiště se nachází na dohled španělské Valencie. Na něm vyrostl originální Balint House, dům, který dokazuje, že nejoriginálnější návrhy mohou vzniknout i z konfrontací s překážkami a úředními rozhodnutími.

S tímto omezením se ostatně potýkají i stavebníci na našich stavebních úřadech.

Snaha vyhovět zákonu i přáním investorů, rodině se dvěma malými dětmi, dala vzniknout originálnímu domu s klenutou střechou, jejíž stoupání je dostatečně příkré na to, aby pod ní mohly být umístěné ložnice, ale přitom pozvolné, takže působí měkce a přirozeně. Architekt přidal ještě oblý tvar půdorysu, maximální otevření a oslnivě bílou fasádu.

Postavil tak tradiční středomořský dům s moderním nábojem. Výsledná symetrická eliptická konstrukce s hlubokými konzolami stínícími terasy nabízí výhled ze dvou stran do sousedství a z čelní strany na terasu s bazénem a golfové greeny. Dokonalé řešení perfektně vyladěného celku, kde nic nelze ubrat ani přidat.

Přesahy na obou koncích elipsy stíní nejenom terasy, ale také velké prosklené vstupy do hlavního obytného prostoru a poskytují balkony ložnicím. Přízemní obývací prostory jsou zcela otevřené a postrádají vnitřní dělicí příčky – ze všech stran nabízejí výhled. Architekt Silvestre definuje různé obytné zóny uspořádané kolem haly s centrálním schodištěm.

Světlá výška vytváří pocit vnitřní hloubky a vertikální uvolnění v jinak éterickém prostoru. Schodiště jakoby stoupalo k obdélníkovému světlíku otevírajícímu nejvyšší bod střechy. Kouřově zbarvené sklo lemující zábradlí je zde v kontrastu ke všudypřítomné bílé barvě.

Sluneční světlo pronikající světlíkem do interiéru vytváří brilantní stíny a posouvá obdélník světla přes dřevěnou podlahu, zatímco skleněné zábradlí odráží třpytivé odlesky venkovních výhledů. Kuchyň od haly odděluje téměř až do stropu vysoká skříňková sestava. Její přímé linie jsou v kontrastu s oblou stěnou.

Doplňují je některé designové a klasické kusy nábytku, jako například Egg Chair Arna Jacobsena. Otevřená dispozice interiéru přiznává inspiraci řešením obytných prostor, jak je navrhoval designérský mág Mies van der Rohe. Silvestre navíc přidává vlastní vertikální tah, patrný například u schodiště. Snaha o odlehčení hmoty je vidět při pohledu zvenčí.

Celé patro velkoryse překrývá přízemní část. Podlaha je řešená formou vysokopevnostních železobetonových panelů, tím architekt dosáhl lehkosti několikametrového přesahu bez nutnosti používat vnější podpěrné sloupy. Ty nosné jsou ukryté v obvodových stěnách.

Aby fasáda nerušila celkový koncept, Silvestre zvažoval několik variant povrchové úpravy vnějších oblých stěn a střechy – štuk, keramické dlaždice nebo kámen. Nakonec se rozhodl pro moderní kompozitní materiál, většinou používaný v kuchyních pro pracovní desky a dřezy – corian.

Jeho fyzikální vlastnosti jsou optimální také pro užití na fasády domů, nehledě na schopnost bezešvého napojení panelů. Materiál byl namontován přímo na hliníkovém pomocném rámu a panely byly ve výrobě zakřiveny v potřebném poloměru. Majitelé jsou s výsledkem nesmírně spokojeni a také jejich hosté pochvalně komentují odvážné a neotřelé řešení.

TEXT: Jana Špatzová, FOTO: Diego Opazo

ARCHITEKTONICKÝ PROJEKT: Fran Silvestre Arquitectos, www.fransilvestrenavarro.com