Výstava Tomáše Jetely v Galerii 1 zahájena

Chcete sdílet tento článek?

Dnes začíná výstava Tomáše Jetely X – Hyde Star Anciet Rhymes v Galerii 1, Praha 1, která potrvá až do 30.12.23. Téma výstavy Tomáše Jetely vychází z dlouhodobého horizontu myšlenkových procesů, jež se zabývají rozdvojeností či spíše rozvětveností lidské mysli.  Kurátorkou výstavy je Reny Mužiková.

 Výstava byla včera zahájena vernisáží, na které se sešlo více než 100 návštěvníků z řad majitelů galerií, sběratelů, a milovníků umění.

Vernisáž byla skvělá, přišlo hodně lidí, to jsem nečekal. Jsem rád, že se lidi zajímají o české umělce, hodně se mě ptali na mou inspiraci a průběh tvorby, bylo vidět, že se jim mé obrazy líbí. A jsem rád, že jsem zvládl projev, ze kterého jsem měl opravdu trémuJ.“vyjádřil se Tomáš Jetela.

Ke své inspiraci ohledně tématu výstavy X-Hyde Star Anciet Rhymes Tomáš říká:

Rozštěpené kousky v nás, dvě i více osobností obývající společný prostor, tahle idea okupuje umění po staletí. V literatuře ji můžeme najít např. v díle Dr. Jekyll a Pan Hyde. Vidíme ji v mytologii, v postavě Boha Januse. Objevuje se i v pop-kultuře v komiksu Hulk. Příkladů je spousta. Musím ale podotknout, že zde mluvíme o jednom úhlu pohledu, o jedné významové rovině, sice zásadní, ale ne jediné a nejspíš ne i nejdůležitější.“

Výstava nabízí určité „pole“ interpretačních možností. Projevuje se konfigurací podnětů vyznačujících se substanciální neurčitostí, které vedou vnímatele k tomu, aby dílo „četl“ pokaždé jiným způsobem. Nalézá se zde „záhadná konstelace“ prvků (ať už v obrazech, mezi obrazy, obrazy a světem atd.), jež mohou vstupovat do roztodivných vzájemných vztahů. V tomto smyslu mají vystavené obrazy blízko k manýrysmu (alegorie, enigmatičnost, náznaky atd.), konkrétněji některé z nich přímo čerpají z díla Giuseppa Arcimbolda.

„Přítomnost Giuseppa Arcimbolda v mých plátnech jsem si uvědomil až zpětně, tzn. že nejdříve vznikly obrazy, a pak až uvědomění, že nejspíše podvědomě na mě působila jeho „energie“, jež zanechal v minulosti v Praze. A cítím ještě jedno spojení s manýrismem, v obou případech jde o přechodové období, neuchopitelné a nezakotvené ve své době, jak v rovině historické, tak ve vývoji vlastní tvorby. Než se rozepíšu o výše zmiňovaném tématu, chci poukázat na řetězec experimentů, které se snaží vnést do díla „pohyb“, což není nic nového, snahu o zobrazení pohybu provází celý vývoj výtvarného umění, vytušíme jej už z jeskyních maleb nebo u Niké Samothrácké, můžeme na tuto snahu narazit u opakující se téže figury či zachycení „vnitřního pohybu“ u Tintoretta a impresionistů, avšak moje práce odkazuje přímo na dynamické rozšíření futuristických forem a kubistický rozklad…“vysvětluje Jetela. V otázce rozdvojené osobnosti (či mnohonásobné osobnosti) se odkrývají průniky do cizích myšlenek a obnažuje se originalita chladných dedukcí a nezkrotných představ. Poskvrnění všetečného “já” se pro lidská pravidla stává hříchem. Člověk věří ve výlučnost své separace, v jedinečnost svého bytí, prezentuje se jako plíce, která zapomněla na svoji sestru. Jako žaludek krávy popírající existenci svých bratrů. Hrajeme hru na jednoho člověka a prostá pravda naší schizofrenické skutečnosti nás děsí. Stojíme čelem v koutě a tušení dalších stínů za námi se snažíme ignorovat. Vypudit a potlačit možnost, že je nás víc, se stává naší prioritou.
Respektujeme pravidla a nesneseme chaos, který nás obdarovává genialitou. Zapalujeme příběhy z nesčetných mozkových aktivit roztěkaných romanopisců. V jednom celku dojde ke sváru mezi prezentací sebe a potlačenými kousky tvého “já”.

Čím více nás je, čím více protikladů vlastníme, tím častěji jsme schopni nahlédnout nad mraky a tančit v záři hvězd. V záhonech duše bloudí všetečná sebranka vzácných choleriků, uzavírají dohodu s mozkem a podmaňují si pro sebe ty vzorce chování, které se všeobecně potlačují. Falešný pocit osobitosti tvoří normalitu a nevinné oči hlupáka ukazují na bludy o jednom vypravěči.

Poukazuji na vícesložkového člověka. Díky mnohosti svých démonů se propadá do propasti nikdy nekončící metastáze myšlenek. Tato odrůda si uvědomuje svůj status a objevuje, že na myšlení není sama. Vím, že nás myslí víc, tedy koexistujeme.

  Být částí celku a slyšet zpěv ostatních druhů. Jejich našeptávání je třeba pozorně naslouchat, i když přirozenost nám velí jej ztlumit. Nevidomé „já“ se snaží dát řád a harmonii rozlehlé poušti.

  Kdo vidí linku a ne síť, budí se chudší o nesčetná dobrodružství. Málokdo se nechá vábit sirénami do nebezpečných výšin, odkopává vidinu na svůj “styl” s vědomím toho, že omezenost “stylu” je pro druhé vrcholem jedinečnosti. Čím více vlastníš postav, tím více obzorů originality objevíš. Objasní se věci nevídané a pak přichází výsměch omezenosti tomu takříkajíc jedinečnému výrazu, za který jsou ti slabomyslní ceněni.“říká Tomáš.

Potoky pradávných archetypů v našich zákoutích nechápou zločiny páchané na sobě samotných. V reji kontroverzních interakcí se otázky překřikují a odpovědi nepřicházejí. Chaos tisíce žhnoucích obsesí splašených pánů a sluhů v jediné hlavě. Vidíš odrazy zubů hyen v hlubinách, kam nechceš posvítit. Odmítáš pohlédnout na tento dav, který se dere na povrch, žiješ v iluzi existence svého jedinečného “já”. Přelud sebe vydáváš za sebe sama.

Český malíř Tomáš Jetela (narozen 1. ledna 1986) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér malířství u prof. Michaela Rittsteina, ateliér grafiky u Jiřího Lindovského). V roce 2008 byl na studijním pobytu na Universidad Complutense de Madrid ve Španělsku. V roce 2008 získal ocenění Arte emocion a v roce 2013 se stal vítězem Ceny kritiky za mladou malbu. Vystavuje v ČR i v zahraničí, například v Londýně, Miami, Budapešti, na konci loňského roku v Paříži a příští rok se bude jeho dílo dražit v mezinárodní online aukci pro světově známou a uznávanou nadaci The Laurel Foundation.

Tento článek je obchodním sdělením
Další zajímavé články