Ikoně funkcionalistické architektury, vile Tugendhat, byla po téměř tři čtvrtě století navrácena její původní podoba z 30. let mi nulého století. Veřejnost si ji mohla poprvé prohlédnout 6. března 2012.
Volně stojící třípodlažní vila je zasazena ve svažitém terénu orientovaném na jihozápad.
Hlavní vstup z ulice je v nejvyšším třetím podlaží, kde jsou situovány pokoje rodičů, dětí a vychovatelky
s příslušenstvím a samostatně přístupný byt řidiče s garáží. O patro níže je společenské centrum vily,
obytný prostor se zimní zahradou a terasou, dále kuchyně s příslušenstvím a místnosti pro personál.
V suterénu se nachází technické zázemí.
Nahrazením zdí jako nosných prvků 29 ocelovými sloupy otevřel Mies van der Rohe obytný prostor uvnitř i směrem ven do přírody. Jednotlivé zóny v bytě plynule navazují, jsou odděleny spíše dekorativními stavebními či interiérovými prvky. V plynoucím obytném prostoru dominuje
reprezentativní posezení před onyxovou stěnou a jídelna, vymezená křivkou makassarského ebenu. Vzdušnost a světlost interiéru umocňuje plné prosklení jihozápadní a jihovýchodní fasády. Se zahradou lze interiér propojit spuštěním dvou velkých okenních tabulí.
Za onyxovou stěnou se nachází pracovna s knihovnou a přilehlou zimní zahradou. Ta se stává spojujícím článkem obytného prostoru s okolní zelení.
Obnovením původního vzhledu interiéru bylo pověřeno studio A.M.O.S. DESIGN. Tým pod vedením architekta Vladimíra Ambroze zhotovil výrobní dokumentaci a následně autentické repliky nábytku.
Původní dokumentaci studio postupně získalo z domácích i zahraničních zdrojů. „Navštívili jsme jak rodinu Tugendhat, tak vnuka Miese van der Rohe. V jeho berlínském bytě jsme seděli na židlích
z Miesova bytu z roku 1926. A podobné židle jsou dnes ve vile Tugendhat, jen v jiném barevném provedení,“ říká Vladimír Ambroz. Další informace se podle jeho slov podařilo zjistit v muzejních sbírkách v USA či od znalců a expertů v Německu.
Jedním z hlavních symbolů vily je kruhová jídelní stěna ze vzácného makassaru. Mies van der Rohe ji naplánoval jako výrazný prvek obytného prostoru a takto byla také po velkém úsilí nainstalována.
Historie stěny, jejíž projekt je uložen v Muzeu moderního umění v New Yorku, je pohnutý. PhDr. Miroslav Ambroz ji objevil v roce 2010 v menze právnické fakulty v Brně, kam byly jednotlivé panely
převezeny v roce 1940. Tehdy budova sloužila pro potřeby gestapa. V místě, kde denně proudily davy lidí a kde zůstala nepovšimnuta dlouhá desetiletí. „Prvotním problémem bylo přesvědčit investora a všechny okolo, že přesun nazpět do vily je možný. Ale přece jenom jde o materiál, který byl jednou použit
jako ohnutý a po deseti letech byl srovnán. A my ho po dalších sedmdesáti letech zase ohnuli. To je docela unikátní,“ vysvětluje Vladimír Ambroz. Jednotlivé panely byly poskládány z dosažitelného
zachovalého materiálu a doplněny novou dýhou. Ta musela být místy namořena, aby bylo dosaženo jednotného vzhledu. Montáž makassarové stěny byla jen vyvrcholením více než roční práce restaurátorů.
Text: Alena Kodlová , Foto: Miroslav Ambrož, PRECIOSA – LUSTRY
Vila Tugendhat, Černopolní 45, Brno, Česká republika,
www.tugendhat.eu
