Projekt brazilského ateliéru Anastasia Arquitetos, promyšlený do nejmenších detailů, zajistil uživatelům působivé rezidence nejen dostatečnou intimitu, ale také vysoký obytný standard.
Společenská zóna zaujímající převážnou část přízemí plynule přechází v terasu částečně zastřešenou přesahem horního kvádru. Díky tomu se do vnitřních prostor nedostává přímé sluneční záření, takže se nepřehřívají.
Pohled z uliční fronty nabízí efekt dokonalých geometrických tvarů domu. Čelní panel z matného skla propouští do horních partií rezidence dostatek denního světla, zároveň však zachovává potřebnou intimitu vnitřních prostor. Za kovovými posuvnými dveřmi se skrývá garáž pro tři vozy.
Okna klidové zóny lze částečně nebo zcela zakrýt posuvnými dřevěnými okenicemi, které omezují přístup slunečního záření do interiéru. Zároveň jsou výrazným dekorativním prvkem působivé fasády z pohledového betonu.
Efektní vyznění stěžejního konstrukčního prvku, jímž je pohledový beton, pramení z přiznaných stop po dřevěném stavebním bednění. Struktura fasády ožívá i při večerní hře osvětlení, díky němuž rezidence získává snový nádech.
Elegance vnějších linií se promítá i do interiérů vybavených komfortním nábytkem. Jeho obrysy a úhly, stejně jako prostorové dispozice, významně přispívají k tomu, jak je domov vstřícný k potřebám a pohodlí svých obyvatel.
Na opačné straně přízemní zóny je stěna tvořená otočnými dřevěnými panely, s jejichž pomocí lze ovlivňovat přístup denního světa do interiéru i větrání, a tedy vnitřní klima rezidence. Absence vstupní haly je projevem vizuální propustnosti a propojení přední a zadní zahrady.
V rámci maximalizace prostupu denního světla všemi částmi interiéru je dolní úroveň částečně otevřená do horních klidových partií domu, stejný účel má i zábradlí z čirého a venkovní stěna z matného skla.
Provázanost vnitřních a venkovních dispozic plyne z kompaktnosti celé rezidence, jež je reakcí na rozměry pozemku. Interiér od obytné terasy pouze náznakem odděluje rám skládacích posuvných prosklených stěn, externí zeleň proniká dovnitř formou nevelké zimní zahrady.
Otevřený odpočinkový kout v patře s televizí, knihovnou a pohodlnou lenoškou nabízí průhled do přízemní společenské zóny. Také vnitřní stěny těží z dekorativního vyznění betonové konstrukce se stopami po dřevěném bednění.
Společenská část rezidence je charakteristická minimalistickými liniemi i jednoduchým vybavení. Z pohledu ze zadní části pozemku mu dominuje jídelní stůl s kovovou konstrukcí a bytelnou vrchní deskou z masivního dřeva.
Barevné akcenty tvůrci omezili na pruhovanou textilii použitou k čalounění mohutných pohovek a na výrazné malby, jež obzvlášť vynikají na hrubém povrchu strukturálního betonu.
Zajímavé lineární členění vnitřních prostor a plastické efekty povrchů stěn dodávají jinak jednoduchému interiéru na přitažlivosti a kreativitě. Protažení do zahrady mu zase dopřává potřebnou hloubku a pocitovou velkorysost.
Minimalistická vila Belvedere našla své místo na poněkud stísněném rovinatém pozemku v exkluzivní rezidenční čtvrti brazilského města Belo Horizonte. Přesto představuje architektonickou estetiku a dokonalý uživatelský komfort.
Stavební parcela nacházející se v poměrně husté zástavbě nabízela pouhých 450 m2 prostoru, bylo tedy nutné využít je co nejefektivněji.
Tvůrčí tandem z místního ateliéru Anastasia Arquitetos proto vsadil na projekt s kompaktním obdélníkovým půdorysem, umístěným „od plotu k plotu“, rozdělený do dvou úrovní.
Díky tomu mohly vzniknout dostatečně komfortní dispozice, aniž by dům opticky i prakticky vykazoval známky jakéhokoliv omezení. Dalším účinným trikem, přinášejícím žádoucí efekt, byla maximální integrace a vzájemné prolnutí vnitřních prostor s vnějšími.
Na vzdušnosti, lehkosti a příjemné proporcionalitě jinak mohutné konstrukce z pohledového betonu, s viditelnými dekorativními stopami po dřevěném bednění, má velkou zásluhu nápad architektů, založit stavbu metr nad přírodním terénem.
Tímto způsobem bylo také možné optimálně se vyhnout problémům pramenícím z nerovnosti podkladu a s jeho vlhkostí, zároveň se tak zjednodušilo potřebné zasíťování pozemku.
Horní obytný kvádr s klidovou zónou stojí na betonových nosnících, na jednom boku „podpírán“ stěnou zděného plotu, takže při pohledu ze zadní části pozemku působí, jako kdyby se vznášel ve vzduchu.
Tímto způsobem je možné také celé přízemí, pojaté jako společenská zóna, v horkých dnech nekonvenčně větrat. V zimě zase působí použité materiály jako účinné tepelné izolanty.
Díky přesahu horní hmoty vznikla příjemná, částečně krytá terasa navazující na interiér, s nímž je spojená mimo jiné také podlahovou krytinou.
Končí rohovým bazénem postaveným až na zadní hranici pozemku, zbytek venkovní plochy za domem vyplňuje trávník s několika vzrostlými štíhlými palmami.
Z uliční fronty působí geometricky uspořádaná rezidence díky vysokému plotu velmi nenápadně, za esteticky vydařenými kovovými posuvnými vraty se skrývá prostorná garáž pro tři luxusní vozy.
Většinu rozlohy ploché střechy zaujímají solární kolektory, jež se starají o tepelnou pohodu uvnitř rezidence, a ohřívají rovněž bazénovou vodu.
