Originální stavba s železobetonovou konstrukcí respektuje okolní prostředí. Žádný strom nebyl poškozen a v interiéru jsou používané téměř výhradně přírodní materiály.
Někteří majitelé domů jsou unavení tradičním stylem a konvenčním vnímáním věcí, které je obklopují, a proto cíleně vyhledávají originální řešení problémů. Nejinak tomu je, pokud se rozhodnou postavit si vlastní dům. Pro architekty bývají tito klienti požehnáním – jsou přístupní moderním řešením.
Ne jinak tomu bylo u projektu domu, který měl vzniknout na zalesněném pozemku. Majitelé současně oslovili několik architektonických kanceláří, většina návrhů ale nabízela jen tradiční řešení, která navíc vyžadovala značnou redukci překrásných vzrostlých listnáčů.
Jedině návrh studia ZA BOR Architects, Arsenije Borisenka a Petera Zaytseva v plné míře splňoval představy zadavatele. Jedinou, ale zásadní podmínkou při zadávání projektu přitom bylo zachování všech stromů na relativně malém pozemku (1800 m2). Dům má proto zastavěnou plochu jen necelých 300 m2 zato celkovou obytnou plochu 560 m2.
Architekti dům prostě zapasovali mezi stromy a stavba se podřídila přírodě, ne naopak. Výsledkem je možná trochu šílený půdorys, kde snad žádná místnost nesvírá pravý úhel. Později, v průběhu stavby, stromy způsobily mnoho komplikací, například při hloubení základů narazili stavebníci na mohutný kořen. Bylo jasné, že přetnout ho by znamenalo zabít strom.
Architekti proto přišli s originálním řešením – navrhli speciální betonové roury, které kořen bezpečně uzavřely a ochránily. Vnitřní uspořádání domu je, tak jako obvykle, rozdělené na soukromé prostory a místa přístupná nejen domácím, ale také hostům. Téměř celé přízemí je vyvedené v bílé barvě.
Na podlaze je položená bílá mramorová dlažba kombinovaná s šedými říčními oblázky. Minimalistickému pojetí prostoru odpovídá také bohaté využívání skla a hliníku. Pocit strohosti zmírňuje dřevěné obložení stěn, které zde v několika detailech spatřujeme.
Druhé schodiště na protilehlé straně obýváku vede do suterénu. Sejdeme po něm do úžasného podzemního prostoru, určeného pro vinný sklípek. Investor si tohle místo představoval světlé a otevřené, to je samozřejmě nemožné vzhledem k tomu, že místnost postrádá okna.
Podobný efekt rámování je použitý také v jídelně, ovšem tady scházejí zrcadla.
Druhé, soukromé patro je víc konzervativní, to se projevuje častějším používáním přírodních materiálů a výběrem barev. Převládající bílá barva ustupuje a přibývá teplých medových odstínů dřeva. Pocit útulnosti také zdůrazňují použité textilie v jemných pastelových tónech. Zajímavý detail zaregistrujeme v ložnici.
Zahradu kolem domu bychom hledali marně. Je zde jen pečlivě udržovaný trávník a park se stromy. Dokonce ani terasa v pravém smyslu slova tu není a supluje ji střecha domu, která je postavena tak, aby poskytovala dostatečný prostor pro slunění, odpočinek, ale také například pro večerní pikniky a grilování. Zvýšená fasáda se postará o naprosté soukromí.
Dům má pevný, litý, železobetonový skelet se stěnami vystavěnými z cihel. Jednotlivé objemy vůči sobě svírají různé úhly, většinou ne pravé. Najdeme tu dvě obytná podlaží a suterén. K dispozici jsou dva balkony a jedna lodžie ve druhém patře chráněná před deštěm proskleným přesahem v hliníkovém rámu.
TEXT: Alena Müllerová, FOTO: Zinur Razutdinov a Peter Zaytsev, ZA BOR ARCHITECTS
