Epocha, kterou charakterizuje průnik evropské kultury do původních kultur domorodých, dala vzniknout půvabnému stylu.

Jednoznačně definovat pojem koloniální styl asi nelze. Jeho kořeny spadají do období kolonizace nových území evropskými státy (především Anglie, Francie, Holandska a Španělska) někdy na počátku 19. století.

Jednotlivé národnosti, ale i místo, kde se kolonizátoři usadili, měly značný vliv na konkrétní variace stylu. A tak se tu mísí evropská umírněnost s orientální zdobností i divokostí Afriky.

Propojují je téměř bezvýhradně používané přírodní materiály a většinou ruční zpracování.

Základním materiálem používaným na výrobu nábytku je samozřejmě dřevo, případně rattan. Původně se používaly dřeviny v místě dostupné, dnes se nejvíce zpracovává dřevo teakové, palisandr, mahagon, kaučukovník, asijský ořech anebo čínské červené dřevo.

Čalounění je většinou provedeno v surové kůži nebo pevnými bavlněnými textiliemi přírodních nebo zemitých odstínů pískové až hnědé. Paletu barev doplňují tlumená zelená a bordó.

Koloniální styl oplývá doplňky – pohovky zdobí bezpočet polštářů, nesmí chybět zrcadla v bohatě dekorovaných rámech, tepané kovové lampy, lustry a sošky, případně i lovecké trofeje.

Podlaha je nejlépe dřevěná prkenná, i když z důvodů praktičnosti můžeme vybírat i moderné plovoucí, ovšem v záměrně postařeném dezénu.

Tento styl miluje prostor a volnost, masivní nábytek vynikne ve velké hale nebo na slunečné terase. Můžeme mít ale také takto zařízenou ložnici, kuchyň nebo koupelnu.

TEXT A PRODUKCE: Jana Špatzová, FOTO: Archivy firem