Díla Josefa Vohrabala jsou vystavena v Mánesu

Chcete sdílet tento článek?

Ve výstavní síni Mánes se v úterý 18. 10. 2022 uskutečnila slavnostní vernisáž výjimečné sbírky obrazů brněnského mistra Josefa Vohrabala (1908-1994). Její součástí byla i dražba obrazů Manuela Martineze, Ebipa Serafedina a Ladislava Hodného, určená pro charitativní účely. Vydražená částka v celkové výši 215 000 Kč bude rozdělena mezi dva nadační fondy: Be Charity a Knights Foundation – Nadační fond Rytíři Kladno.

Výtěžek z aukce věnuje Nadační fond Be Charity na rehabilitační péči čtyřem vybraným dětem. Na akci dorazila Báru Nesvadbovou podpořit také paní Monika Fabiánová s dcerou Nicolkou Hanákovou, jež je zářným příkladem toho, jak pravidelná pomoc v podobě rehabilitací dokáže pomoci. Doprovodila je také zpěvačka Olga Lounová, která Nicolku i Be Charity podporuje.

Nadaci Knights Foundation úterní večer zastupoval Jan Krégl, který se rozhodl věnovat peníze na nákup sportovní výstroje těm rodinám, pro něž by to bylo finančně neúnosné. Cílem je podpořit rozvoj sportovních dovedností u malých dětí.

Charitativní akce se zúčastnili štědří donátoři a osobnosti kulturního i společenského života, například malíř Manuel Martinez, Barbara Nesvadbová, Olga Lounová Gabriela Partyšová, Dominika Branišová, Kate Matl, Andrea Kalivodová nebo Andrea Verešová. Na slavnostní vernisáži výstavy Josefa Vohrabala vystoupili zpěváci Fancy, Lubo Opatovský a Igor Cvacho.

Magazín Rezidence je partnerem této výjimečné výstavy Josefa Vohrabala.

Obrazy do dražby věnovala společnost Shania, a.s., která zároveň připravovala a organizovala celou výstavu Josefa Vohrabala. Akciová společnost Shania, a.s. byla založena v roce 2007. Ačkoli v době vzniku společnosti nebyla její dráha přesně vymezena, dnes je tomu jinak a společnost již několik let úspěšně působí na mezinárodním trhu s uměním i mimo něj.

V současné době se akciová společnost Shania, a.s. zaměřuje především na své projekty v oblasti umění, a to nákupem a prodejem současného výtvarného umění, a výhradně zastupuje umělce napříč celým světem pod projektem Artistico. Dále společnost Shania, a. s. pracuje na vývoji mezinárodní online aukce, kde si bere za cíl změnit současný svět dražeb umění na internetu.

Výstava Josefa Vohrabala bude probíhat ve výstavní síni Mánes až do 31. 10. 2022.

Ke zhlédnutí je 135 děl z nejrozsáhlejší soukromé sbírky tohoto výjimečného mistra.

…………………………………………………………………………………………………

JOSEF VOHRABAL

Josef Vohrabal se narodil dne 2. září 1908 v Brně. Už jako chlapec musel pomáhat matce se živobytím a také později se nesnadno protloukal životem. Pracoval na stavbě i v továrně a nevyhýbal se ani jiným pracovním příležitostem, aby zajistil obživu sobě i svým bližním. Vyzbrojilo ho to na celý život jak pracovní kázní a nemalými zkušenostmi, tak značným fondem řemeslných dovedností. Umělcův osud však určovaly nejen vnější události a tlak existenčních potřeb, ale stále více to, co se odehrávalo v jeho nitru. Jeho pozorovací schopnosti i dřímající talent vyvolávaly zprvu neuvědomělou, ale sílící snahu hromadící se zážitky a pocity utřídit, a hlavně je vyjádřit. Svými kreslířskými a malířskými pokusy se dlouhou dobu tajil, nakonec se ale rozhodl pro systematičtější osvojování malířských poznatků. Na akademické studium neměl potřebné finanční prostředky a nebyl již nejmladší. Proto se malířského řemesla dopracovával studiem soukromým. Za cenné odborné rady a za lidský takt vděčil brněnskému krajináři Františku Myslivcovi a za povzbuzující podporu Františku Süsserovi, profesoru Školy uměleckých řemesel v Brně. Oč později Vohrabal začínal, o to soustředěněji svá pozorování i životní zkušenosti ve svém tvůrčím snažení využil. Díky tomu jeho obrazy z padesátých let nemají charakter prací začátečnických, nýbrž prozrazují vyhraněné vidění světa a výrazovou jistotu. V rámci realistického názoru jimi malíř dospěl k projevu natolik definitivnímu, že už mohl nadále výtvarné poznatky více či méně šťastně obměňovat. Jeho ctižádost směřovala od bezproblémového malování k novým tvůrčím dobrodružstvím, a to i za cenu obtížného překonávání překážek, které se mu v jeho tvůrčím úsilí stavěly do cesty. V touze dopracovat se moderního pojetí obrazu nalezl Josef Vyhrabal morální oporu a četné podněty přímo v Brně, ve městě, které sehrálo úlohu významného kulturního střediska Československé republiky. Do značné míry se o to zasloužil zejména odkaz stoupenců kubistické estetiky Antonína Procházky (1882–1945) a Jaroslava Krále (1882–1942). Neméně podnětným způsobem zapůsobilo na umělce také dílo Františka Foltýna (1891–1976) a sblížení s malíři Bohumírem Matalem (1922–1988) a Jánušem Kubíčkem (1921–1993). Díky těmto impulzům, a zejména ovšem zásluhou nevšedního tvůrčího elánu a vůle se Josefu Vohrabalovi na přelomu padesátých a šedesátých let otevřela vrátka k pronikavějšímu a esteticky neotřelému zobrazení světa. Metamorfózu jeho umění umožnilo zejména téma ženského aktu, ale i květinového zátiší. Zatímco prvními figurálními kompozicemi ještě respektoval tvářnost modelu i přirozené hloubkové relace, v dílech ze začátku šedesátých let lze už sledovat, jak malíř postupně od jevové stránky reality odhlížel, jak směřoval k vyjádření podstatných znaků zobrazené figury, aby posléze převážil jeho zájem o řešení specifických výtvarných problémů. Svá plátna stále cílevědoměji zakládal na protiiluzivním pojetí, které je zjevné ve stylizaci objemů. Znamenalo to rovněž, že do popředí jeho zájmu vystoupily otázky řešení obrazového prostoru, což se nutně muselo promítnout i v barevné skladbě. V početné sérii olejomaleb se umělec pokusil smířit dva protikladné principy moderní tvorby a to uvolněnou malbu s geometrickými obrazovými prvky, jako jsou čtverec, trojúhelník a kruh. Kompozice většinou tvořil na základě soustavy překrývajících se nebo navzájem se prostupujících plošných plánů. Těžil ze škály světle modrých, žlutých či růžových, někdy i hnědých barev.  Za důležitý mezník v malířově vývoji lze považovat jen rok 1973, kdy opustil olejomalbu, aby své malířské záměry uskutečňoval výhradně technikou enkaustiky. Jestliže v olejomalbách malíř dosahoval zvláštní vibrace dosti rafinovanou metodou štětcového rukopisu a jemnou strukturou povrchu barevných ploch, nyní mu enkaustika umožnila dospět k analogickým efektům, které zcela ústrojně vyplynuly z nově osvojených technických postupů. Nadále již nepoužíval štětce, nýbrž barevnou hmotu nanášel na plátno drobnými doteky, jimiž obrazu propůjčoval jinak stěží navoditelnou chvějivou atmosféru. Tehdy jako by Vohrabalovo umění chytilo druhý dech. Ve věku, kdy jiní umělci obvykle skládají ruce v klín a s více či méně oprávněným uspokojením už jen bilancují dosavadní dílo, Josef Vohrabal dosáhl úctyhodného výkonu. O kvalitě dosažených tvůrčích výsledků a svého uměleckém odkazu se mohl přesvědčit díky zájmu předních českých galerií; kolekci jeho děl zakoupila Národní galerie v Praze a Moravská galerie v Brně, jeho tvorba nalezla reprezentativní zastoupení v Muzeu města Brna stejně jako ve sbírkách soukromých.

Josef Vohrabal byl člověk prostý a skromný, který si neliboval v okázalostech. Veškerá jeho ctižádost směřovala k dílu. Dne 3. července 1994 ve věku bezmála osmdesáti šesti let zemřel. Jeho umělecká pozůstalost si vydobyla své místo v českém novodobém umění. Pod rouškou střízlivé mluvy tvarů, linií a barevných ploch jeho malířských pláten se skrývá silná citová kapacita, která se navenek projevila především touhou po harmonii, což nelze chápat jen v užším slova smyslu jako fenomén ryze výtvarný, ale zároveň jako výraz vlastního smyslu umělcova poselství.

Další zajímavé články